Obranná zařízení

Středověké opevnění města Freistadtu

Středověké opevnění města Freistadtu se počítá k nejlépe dochovaným obranným zařízením ve středoevropském regionu. Toto město, ležící na důležité obchodní cestě bylo založeno Leopoldem VI., vévodou z Babenberku. Zároveň s výstavbou nové osady byla zřízena i ochranná zařízení, stávající ze zdi, vodního příkopu a dřevěných palisád. Současně se stavbou nového hradu v severozápadní části města ve druhé polovině 14. století byla provedena rozsáhlá přestavba celého obranného zařízení města, ktré bylo později ještě doplněno obrannými věžemi a  vstupními branami.

Obranné zařízení se skládalo ze šesti ochranných součástí: vnější hradby, vodního příkopu, městských hradeb, „zwingeru“, vnitřních hradeb a řady – volného prostoru podél vnitřní hradby až k prvním domům. Jako první ochrana sloužila kamenná hradba okolo vnější strany příkopu. Nejnáročnější prácí při stavbě městského obranného zařízení bylo vyhloubení vodního příkopu, i když velké množství kamenů bylo použito při stavbě městských hradeb.

Venkovní hradba měřila 8 – 9 metrů a byla nejvyšší městskou hradbou. Dochovala se kolem celého města, a na několika místech i ve své původní výšce. Na poprsní zdi se střílnami se nacházel dřevěný zastřešený ochoz. Mezi vnější a vnitřní hradbou se nacházel „zwinger“.

Rovná, volná plocha, kde byl po staletí zákaz stavby domů. Sedmimetrová vnitřní hradba se dochovala jen na několika místech. Hradby zde byly členěny střílnami  a vystupujícími bastióny. Řada, původně volný prostor, který se nacházel na vnitřní straně opevnění, byl už v pozdním středověku zastavěn malými nízkými budovami, které ale nesměly omezit průchod.

Součástí ocbranného zařízení byly také bastióny, které chránily přístup k branám města a byly naposledy přestavěny v době baroka. Současně s přestavbou obranného zařízení města ve druhé polovině 14. století, byly také postaveny půlkulaté věže Bürgerkorpsturm a Weyermühlturm (sloužící k ochraně městského mlýna). Při pracech na obranném zařízení po husitských válkách byly ve 40. letech 15. století postaveny kulaté věže Scheiblingturm a Dechanhofturm k ochraně kamenných hrazení, sloužících k vzedmutí vody ve vodním příkopu. Systémem hrází ve svažujícím se terénu bylo možné v ohrožení války  naplnit příkop vodou. V poslední třetině 15. století postavil kameník Mathes Klayndl dvě městské brány, Linzertor a Böhmertor a jednu bránu pro pěší, Posttürl. Rathausturm je nejmladší věží města a  sloužila jako prašná věž.

Od druhé poloviny 18. století ztratily hradby Freistadtu dik modernizaci střelných zbraní svou funkci a staly zdrojem levného stavebního materiálu. Po požáru v roce 1815 byla půlkulatá věž v úhlu zbourána a věž Salzhofturm byla snížena. Po dalším požáru v roce1887 padlo rozhodnutí o zbourání brány Posttürl na východní straně města. Brána Böhmertor zůstala dochována jako torzo, poté co při požáru shořely všechny její dřevěné konstrukce.

(Freistädter Geschichtsblätter (Dějiny Freistadtu), sešit 15, Městský úřad Freistadt, 2010)